Pro dospělé
BlaŽenka
(Iveta Dušková)
- Iveta Dušková (námět a režie), Jana Steidl-Kindernayová (hudba), Petra Duspivová (choreografie), hrají: Petra Bílková, Pavla Drtinová, Agáta Dušková, Klára Jakubová, Vanda Hauserová
- 80 min. (bez přestávky)
Hudebně pohybové představení o hledání ženské síly. Příběh, který se na jevišti odehrává, je modelový příběh. I sama hlavní hrdinka Blaženka je postavou modelovou. Sledujeme její život od prvotního výkřiku, přes dětství, svatbu, týrání, útěk, hledání, odvahu se bránit, až k nalezení vlastní síly.
Ztvárněný příběh však není psychologické drama, ale sled situací, obrazů, nálad, ztvárněný tancem a hudbou. Jde spíše o stylizovaný pohled na vnější i vnitřní svět ženy, který nepostrádá nadhled a humor. Nechceme kritizovat, ale spíše v ženách probouzet jejich odvahu a sílu svou situaci změnit a znovu tak nalézt sebe samu. Vždyť právě hudba a tanec je to, co ženy může osvobodit.
Trailer:
http://vimeo.com/35780716
Napsali o nás:
Lidové Noviny 28.4.2012
http://www.calstatela.edu/misc/karpa//Karpa4.1/Site%20Folder/iveta1.html
http://hampl.bigbloger.lidovky.cz/c/176675/BlaZenka-aneb-smrst-energie.html
http://www.mimoramec.cz/kam-vyrazit/kdyz-zeny-dodavaji-silu-zenam-453.html
Rozhovor o BlaŽence na radiu Ethno:
||: :||
Děvčátko Momo
(Michael Ende)
- Iveta Dušková (dramatizace a režie), Erika Bornová, Ivan Antoš (výtvarná spolupráce), Vesna Cáceres (hudební spolupráce), hrají: Petra Bílková, Iveta Dušková
- 75 min. (bez přestávky)
Napínavý příběh malého děvčátka Momo, které zachrání svět před lstivými šedivými muži - zloději času.
Knížka německého spisovatele Michaela Endeho „Děvčátko Momo a ukradený čas” napínavou a poetickou formou odkrývá veliké nebezpečí současné civilizace - nedostatek času. Jako bychom se všichni dostali do soukolí neustálého spěchu a nestíhání.
„Nemám teď na tebe čas“, tuto větu slýcháváme my a hlavně děti několikrát za den. Ale kam se poděl ten čas? Kde se skrývá? Kam či komu jsme ho prodali? Kradou nám ho šediví muži v šedivých oblecích, s šedivými obličeji, s šedivými doutníky? Ano, je to pohádka, ale tak současná a tak pravdivá, že jsme se rozhodli ji zdramatizovat a pokusit se její poselství přenést na jeviště.
||: Toto představení je vhodné pro starší děti a jejich rodiče :||
Improvyžlace:
Soubor IMPRO Samé vody
- Petra Bílková (hudební doprovod), hrají: Sofie Adamová, Agáta Dušková, Martin Dušek, Jáchym Kliment
- 60 min. (bez pauzy)
Mladý soubor tvořený čtyřmi herci a jedním vrtkavým hudebníkem se pouští do totální improvizace. Všech pět protagonistů spojuje jen přítomnost. Tady a teď.
Nic není připraveno ani domluveno, vše vzniká i zaniká přítomným okamžikem. Velké dobrodružství, které spolu s hráči prožívají i diváci. Občas se nechce věřit, že to opravdu nikdo nenapsal. Ale kdo se přijde podívat několikrát, zjistí, že opravdu ne.
Citlivost, klid, moudrost, nečekanost a hlavně nadhled a humor je to, co k nim přitahuje stále více mladých diváků. Nepotřebují nic, než pár kostýmů, jeviště, a otevřenou mysl.
||: Je vhodné pro všechny, ale přitahuje hlavně mladé diváky. :||
Malý princ
(Antoine de Saint Exupéry)
- DUO PARADISO (kytara - Štěpán Matějka, flétna - Melanie Sabel), hrají: Agáta Dušková, Martin Dušek
- 70 min. (bez přestávky)
Hudebně-divadelní představení podle knihy Antoina de Saint Exupéryho.
"Správně vidíme jen srdcem."
Malý princ je jeden z nejslavnějších příběhů moderní světové literaury, plný alegorií a metafor lidské společnosti, který vypráví příběh pilota, který ztroskotá v poušti na Sahaře. Právě zde se letec setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky, aby si připomněl smysl svého života. Anotoine de Saint-Exupéry se svou knihou dotýká srdcí mnoha generaci. My se vám ji pokusíme přiblížit v představení provázeném živou hudbou, jednou loutkou a spoustou fantazie.
Malý princ přešel poušť a setkal se jen s jedinou květinou. Byla to květina se třemi okvětními plátky. Úplně bezvýznamná květina... "Dobrý den," řekl Malý princ. "Dobrý den," řekla květina. "Kde jsou lidé?" Zeptal se zdvořile Malý princ. Květina viděla jednoho dne přejít nějakou karavanu: "Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm, je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí." "Sbohem," řekl Malý princ. "Sbohem," řekla květina.
||: Technické požadavky :||
Muž, který sázel stromy
(Jean Giono)
- Martin Dušek (scénická úprava, hlavní role), DUO PARADISO (hudební doprovod)
- 70 min. (bez přestávky)
Čtení z knihy Jeana Giona Muž, který sázel stromy doprovází na flétnu a kytaru DUO PARADISO (Melanie Sabel - flétna, Štěpán Matějka - kytara). Čte Martin Dušek. Příběh muže, který sázel naději a sklidil štěstí patří mezi nejzajímavější Gionova díla.
||: Technické požadavky :||
Na cestě
(Iveta Dušková)
- Iveta Dušková (scénář, režie a texty písní), Andraž Polič (hudba), Erika Bornová (kostým), Karel Bílek (scéna), hrají: Nataša Burger /matka/, Agáta Dušková /dcera/
- Trvá 60 min a je bez pauzy.
Je příběh matky a dcery, které se jednoho květnového dne vydají za babičkou. Během cesty si možná řeknou víc, než původně chtěly. Tímto představením vyjadřuje autorka s humorem a nadsázkou úctu všem matkám a dcerám. Ač každá jiná, něco je spojuje- strach i láska. Toto představení není drama, spíše láskyplný úsměvný pohled na jejich společné bytí.
Divadelní hra Na cestě je částečně autobiografickým dílem vycházející z autorčina společného soužití s dcerou, která zde hraje jednu z hlavních rolí. Vtipně ukazuje úskalí soužití dvou žen, které jsou k sobě svázány jedním z nejsilnějších pout. Iveta Dušková vykresluje úsměvně, avšak citlivě úskalí i štěstí společného vztahu dvou žen, které od sebe sice dělí jedna generace, ale i přesto jsou si v mnoha ohledech jejich životy i ony samy podobné. Představení, které vychází ze života, ale protínají ho magické prvky, živě hudebně doprovází se svým procítěným zpěvem a tklivou kytarou Andraž Polič.
Recenze:
http://www.studentpoint.cz/53-divadla/4884-najdete-si-cestu-k-predstaveni-na-ceste/#.TuRaGmPKHpC
Videa: http://www.youtube.com/watch?v=FK8Tyr4GboI
||: Je věnováno všem matkám a dcerám vhodné též pro otce i syny. :||
Škola Malého stromu
(Forrest Carter)
- Iveta Dušková (dramatizace), Pjér la´šéz (hudba a texty písní), hrají: Petra Bílková /Malý strom/, Iveta Dušková /ostatní postavy/, Pjér la´šéz /hudební doprovod/
- Hodina a půl (bez pauzy)
Dramatizace velice populární stejnojmenné knížky o malém Indiánovi jménem Malý strom z kmene Čerokí, který se po smrti svých rodičů dostane ke svéráznému dědečkovi a moudré babičce, kteří ho učí indiánské moudrosti- porozumění a lásce ke všemu živému i neživému.
Jen dvě herečky a jeden hudebník tak na jevišti stvoří svět, kde stromy mluví, vítr zpívá a kde přídomek naivní nemusí znamenat hloupý.
Napsali o nás:
http://hampl.bigbloger.lidovky.cz/c/161662/Skola-Maleho-stromu.html
http://tolimati.cz/wp2/?p=132
||: vhodné pro rodiče s dětmi od sedmi let, pro oba stupně ZŠ, a dokonce i pro střední školy :||
Tonka Šibenice
(Miloš Macourek)
- Jaroslav Dušek (režie), Vesna Cáceres (hudba), Michaela Červenková (výtvarná spolupráce), Petr Mrázek (světla a zvuk), hrají: Jitka Sedláčková /Antonie Havlová/, Iveta Dušková /Anděl strážník/
- 70 min. (bez přestávky)
Kdo je Tonka Šibenice?
Antonie Havlová, prostitutka, narozená 29. července 1861, pětačtyřicetkrát trestaná, a to jak policejně tak i soudně. Ta, která strávila noc s příšerným vrahem Prokůpkem před jeho oběšením, aby mu splnila jeho poslední přání…
Taková to byla frajerka!
Tonka Šibenice je postava z pera Egona Erwina Kische, který ji ztvárnil v jedné ze svých povídek, podle níž byl v roce 1930 natočen i světoznámý němý film. Naše Tonka však vznikla na motivy novějšího textu od Miloše Macourka Racajda, který upravil Jaroslav Dušek.
V Divadle Kampa jde o obnovené představení, které bylo přeneseno z Divadla v Řeznické, kde bylo po několik sezón stálicí programu. Tonka Šibenice navazuje na úspěšnou spolupráci, ze které vznikly představení jako Farma pod jilmy (Eugen O Neall) nebo Král Ubu (Alfred Jarry).
Záznam představení ke zhlédnutí online:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/140241-on-line-z-divadla-kampa-tonka-sibenice/
||: Napsali o nás: http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?r=divadlo&c=A050128_181553_divadlo_kot :||
Ty dvě, které obědvají
(Nataša Burger a Vladislava Kužílková)
- Nataša Burger a Vladislava Kužílková (autorky textu), Hrají: Ema - Nataša Burger, Eli - Vladislava Kužílková, Číšník - Andraž Polič, Andraž Polič (hudební doprovod), Milko Lazar (použitá hudba), Iveta Dušková (režijní dohled)
- Stopáž
Znáte ten pocit, když se vám zavaří hlava plná myšlenek? Sníte je? Co se stane, když se v hrnci potkají Ema a Eli, vypráví si, žvýkají, polykají, hltají, tráví své jídlo, příběhy, myšlenky?
Kdo je tajemný, mlčící číšník?
Ve hře jsou tři postavy. Obědvající ženy Ema a Eli a číšník hudebník. Hra se odehrává v restauraci, ve které je jenom jeden stůl a dramaturgicky je rozdělena na sedm obědů. Číšník, který zároveň maluje hudební obraz představení, pro každý oběd připraví stůl: talíře, sklenice, příbor, ubrusy a karafu vody. Ema a Eli obědvají a číšník je obsluhuje. Jídlo je imaginární, pro postavy na jevišti ale reálné. Hlavním tématem je proudění během obědů, které rozkrývá, rozlušťuje příběhy dvou žen, Emy a Eli. Během jídla si Ema a Eli vypraví o sobě, o životě, o svém dětství, o svých bolestech a radostech. Restaurace je symbolem komory, hrnce... ve kterém se vaří a měkne... jde o změkčení tvrdých myšlenek, tvrdých emocí a tvrdých příběhů. To třetí v představení představuje mlčící číšník, který obsluhuje ženy a umožňuje jim svou pozorností a laskavostí, aby skutečně pochopily smysl svých životů a svého vnitřního tématu.
Představení ukazuje smysl jídla nejenom jako fyzického požitku, ale také jako duchovní okamžik potkání se s samým sebou a s druhým. Jídlo je také touha setkání s božím v nás.
||: Technické požadavky :||
Večer šansonů
- Markéta Burešová (zpěv), Petra Bílková (klavír)
- 2 hodiny
Jedná se o večer plný šansónových písní - jak převzatých, tak originálních, písní z muzikálů, písní veselých, smutných, českých i cizojazyčných. No prostě písně různých nálad, barev i tónů, pro všechny, kteří si rádi u skleničky vína posedí, zaposlouchají a zasní.
||: Klavír :||
Vlny
(Nataša Burger)
- Hana Smrčková (režijní dohled, hlavní role), Andraž Polič (autor a interpret hudby), Hana Smrčková a Nataša Burger (scéna, kostýmy)
Každý člověk, resp. žena má v sobě mnoho obrazů, mnoho postav, které si žijí tak trochu vlastní život. Přes tuto vnitřní rozmanitost sídlí hluboko uvnitř naše skutečné, neměnné, nepojmenovatelné bytí, k němuž přichází všechny vnitřní bytosti jako vlny.
V příběhu v sobě žena objevuje různé hlasy, hlasy různých postav - sedmi žen a nechává je promlouvat. Máme tady Marii, která už nechce učit, protože učí, co sama neumí. Olgu, která se pořád ptá a chce vědět a nikdy nenajde správnou odpověď a zamiluje se do námořníka. Almu, která chce být jaguárem, divokou tajemnou ženu toužící po jednotě. Nadju, zoufalou ze závislosti na svém muži. Annu, která je stále nemocná a chodí do lesa, aby ji vyléčily stromy. Magdu posedlou horečnatou činností a pocitem, že je kolem ní příliš času a hluku. A nakonec Miru, která vypráví sen o tom, jak si přeje ztratit hlavu, a vzápětí upadne do dalšího snu, v němž se promění v rybu, jejíž jedinou láskou byl mořský koník.
Každá z žen má své jméno, svůj problém, a přestože se od sebe liší, mají mnoho společného. Všechny příběhy svým způsobem pojednávají o vztahu mezi mužem a ženou - mužským a ženským principem, o smrti, o tom, jak milovat a jak kráčet na cestě svobody, jak se vymanit z tíživých myšlenkových vzorců a prožít takový život jaký skutečně je.
Jako vlny přicházejí ženy jedna podruhé k duši, která jediná zůstává, ostatní odvypráví svůj příběh a mizí. Jejich vyprávění citlivě doprovází různými nástroji hudebník, který zároveň představuje mužský princip vyrovnávající princip ženský.
||: :||